VÁCLAV ADAMEC (*1980)

"Když si sundám brýle, tak se tam vlezu"

Armádní dezertér, nyní ajťák. Pro kapesní rozměry a absenci pudu sebezáchovy je primárně využíván jako dálkově ovládaná kamera do úzkých prostor. Díky naprosté absenci orientace nad i v podzemí má za sebou i několik objevů. Pokoušel se i vytvářet fotodokumentaci. Naštěstí toho brzy zanechal a jeho díla "palec a já" a "ta šmouha dole v rohu seš ty" naštěstí už ani na internetu nekolují. Jeskyňaření a potápění se věnuje přes deset let a stále žasne.

„Na jeskyních mě nejvíc baví lidi okolo a naopak jejich naprostá absence. Lehnout si kilometr v podzemí, v naprosté tmě a bez jakýchkoliv zvuků, je úžasný balzám na nervy i duši.“

(sobota 21.11., Dělnický dům, scéna Kotlík od 18:00 hod., VÁCLAV ADAMEC a ZDENĚK DVOŘÁK: IRON DEEP)